Kanón na vrabce, ale na některé možná ne

Česká republika je demokratickým právním státem. Alespoň tak praví její základní právní norma, tedy Ústava. K nedílným atributům právního státu patří mimo jiné principy proporcionality, právní jistoty, ochrany legitimního očekávání nebo také například princip obecnosti zákona.

Na počátku prosince nabývá účinnosti, dočasně v omezeném rozsahu, zákon o elektronické evidenci služeb. Jde o zákon, u kterého jsem od začátku jeho projednávání měl pochybnosti, pokud jde o dodržení ústavního principu proporcionality. Ústava výslovně zapovídá státu, aby zasahoval do soukromé sféry jednotlivců jinak, než přiměřeným způsobem ve vztahu k veřejnému zájmu, který je určitým zásahem sledován. V případě EET se nemohu zbavit dojmu, že zde jde stát s kanónem na vrabce a že sledovaný zájem, a už vůbec ne předpokládaný přínos pro státní pokladnu, nemůže odůvodnit tak robustní zásah do autonomní sféry soukromých osob.

Připouštím, že v otázce proporcionality šlo dosud pouze o mé pochybnosti. Proto jsem je také zatím vyjma soukromých rozhovorů s přáteli nijak neventiloval. Nicméně po včerejším vystoupení předkladatele zákona, který jeden týden před nabytím účinnosti zákona oznámil brzké podání návrhu novely, kterou by měly být rozšířeny výjimky z jeho působnosti (zřejmě určitě na živnostníky s malým obratem, možná i na e-shopy a jistě se v mezidobí najdou i další skupiny) už o popírání principů právního státu pochybnosti mít nelze. Těžko bychom hledali lepší příklad toho, jak se stát při přijímání norem omezujících práva soukromých osob chovat nemá a nesmí. Asi není třeba blíže vysvětlovat, které ze zásad právního státu zmíněných v úvodu mého příspěvku byly v souvislosti s tímto zákonem zcela zjevně porušeny.

Toto už opravdu není právní stát. Na místě je zcela jiné označení.