Na okraj jednoho nesmyslného zákazu

Zítra nás čeká první státní svátek, na nějž bude aplikován zákon č. 226/2016 Sb. o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který nabyl účinnosti na počátku října a který zavádí zákaz prodeje ve státních a ostatních svátcích.

Nechci disputovat o ekonomických dopadech, možné protiústavnosti, nejasnostech týkajících se výjimek ze zákazu, ani o škodlivosti tohoto zákona, jakkoli jsem minimálně o tom posledním přesvědčen. Ale to není nijak zvlášť zajímavé. Zbytečných a nesmyslných regulací našich životů se na nás v posledních letech a bez ohledu na aktuální vládnoucí koalici valí nespočet. O tom snad až někdy jindy. Na zítřejším premiérovém zákazu prodeje mne zaujal jeden moment, který demonstruje absurdnost tohoto zákona. Jde o to, že kontrolou dodržování tohoto zákazu je zmocněna Česká obchodní inspekce, tedy orgán, jehož kontrolní činnost ve všech oblastech jeho působnosti má jednoho společného jmenovatele, a sice ochranu spotřebitele. 

Zákon č. 226/2016 Sb. nicméně zákonem chránícím zájmy spotřebitelů zjevně není, když směřuje proti nim, ať už si o spoluobčanech dávajícím ve svátek přednost nákupnímu centru před návštěvou umělecké galerie či účasti na slavnostním pokládání věnců myslíme cokoli. V konfliktu mezi zájmem spotřebitelů mít co nejširší možnost volby, kdy a kde chtějí nakupovat, a zájmem zaměstnanců obchodních řetězců "mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade EU zvýšený důraz" (citát z důvodové zprávy), se staví na stranu druhé skupiny. Česká obchodní inspekce, orgán ochrany spotřebitele, tak bude, ve jménu zaměstnaneckých práv, pokutovat ty, kteří se budou (pod legitimní vidinou vlastního zisku) snažit vyjít spotřebitelům vstříc.